Vývoj lepících pásek za války
Během druhé světové války firma Revolite, což byla tehdy jedna z divizí Johnson & Johnson vyvinula pásku na gumovém základě, která měla mít lepicí účinky. Právě ve válečném období se poptávka po kvalitě za rozumnou cenu a pomůcce, která by byla snadno dostupná a nenáročná na manipulaci, prudce zvyšovala.
Jak už to tak v historii vynálezů bývá, ty největší a nejslavnější, které později zaplaví i trh pro civilisty a vloudí se svou funkčností a nadčasovostí do domácností a průmyslu mimo oblast vojenství, přichází s potřebami armády. Do vývoje nejen zbraní, ale i podpůrných vynálezů na bázi pomůcek, se investovalo vždycky. Velmi štědře. Není divu, že podobný osud, pomocníka v armádě, potkal i lepicí pásku.
Páska byla vyvinuta především proto, aby s její pomocí mohla být zabalena pouzdra s municí a zbraněmi, která by tak mohla být expedována na frontu bez obav z promočení balíku a tedy poškození toho, co se před zraky nepřátel skrývalo uvnitř. Když byla pouzdra či balíky dobře zalepeny a bylo jisté, že páska doléhá k povrchu tak těsně, že rozhodně zabrání proniknutí jakékoliv vlhkosti dovnitř, mohly být konečně exportovány.
Úplně prvním materiálem, který byl pro potřeby pásky použit, byla vlastně bavlna. Jednalo se totiž o úzké látkové pásky, které byly do té doby využívány jako vyztužovací materiál do obuvi. Boty pak byly odolnější a déle vydržely. Komu záleželo na estetické hodnotě boty, mohl si jí za pomoci pásky i dozdobit. Už tehdy, v prvním konceptu pásky, se projevovala její multifunkčnost. Ponechme stranou obuv a podívejme se na kabely. I ty byly totiž kusy látky obalovány, aby tak byly chráněny proti korozi a celkovému mechanickému opotřebení.
V roce 1902 byly ocelové kabely, které podpíraly most na Manhattanu poprvé promazány lněným olejem předtím, než byly obaleny lepicí páskou a položeny na místo. Tato procedura měla zajistit snížení jejich poškození vlivem povětrnostních podmínek. A tak lepicí páska našla svoje uplatnění ve stavebnictví.
